V Pardubicích jsou odhadem dva až tři tisíce cizinců. Většina z nich pracuje v místních firmách a bydlí na ubytovnách či v pronajatých bytech. Zatímco místní občané považují město za svůj domov, pro cizince jsou Pardubice většinou jen přechodné řešení.
Demografická situace se však mění a přesto, že se nyní potýkáme s hospodářskou krizi, cizince budeme potřebovat. Oni a my můžeme žít dále vedle sebe, každý se starat o svoje problémy. Řada problémů a většina běžných potřeb je však společná. K tomu, abychom si to vzájemně řekli, však chybí prostor.
Jde především o prostor fyzický. Nenahradí ho jednorázové multikulturní akce, jichž se navíc účastní jen omezená skupina zájemců. Pardubice se staly za poslední léta křižovatkou kultur a tento fakt by měl vyústit v to, že prozíraví lidé budou spolupracovat na vytvoření fóra, na kterém by se tyto kultury mohly setkávat, v dobrém konfrontovat a vzájemně se nenásilně obohacovat.
Takovým fórem by mohla být například i některá ze stávajících pardubických restaurací, jejíž vedení by přijalo myšlenku za svou. Nabízí se možnost jídelníčku obohaceného o etnická jídla, nabídky kávy a čaje podle neobvyklých receptů, dnů či týdnů národních kuchyní a nenáročných kulturních programů, jež by přilákaly nejen cizince, ale i místní občany.
Most pro lidská práva by na takovém projektu, který by znamenal oživení etnického klimatu ve městě a jistě by získal i podporu pardubického magistrátu, rád spolupracoval.¨
Že už zvedáte telefon? Dobře, volejte 737466959.








.jpg)
